od Vodoměrka » čtv bře 08, 2007 10:49 pm
Dívám se lidem do duší,
vidím, co sami netuší.
Hledám v nich lásku, naději,
vidím, co vidět nechtějí.
Někdy se koukám přes slzy,
někdy mě pohled omrzí.
Když marně hledám sluníčko,
náznak, stín, jenom maličko.
Paprsek teplý, pohlazení,
sluníčko, které slzy změní.
Dívám se tiše do lidí,
vidím, co sami nevidí.
Dívám se lidem do očí,
a v nich mě někdy zaskočí,
třes slabý jako chvění víček,
odlesk žáru z ohně svíček,
vzpomínky jako perly rosy,
nohaté dívky, chlapci bosí.
Vidím, co sám bych vidět chtěl,
co sám jsem dávno zapomněl.
Vodoměrka