Stránka 1 z 1

B Á S N Ě - ANEB LEHKÉ RÝMOVÁNÍ

PříspěvekNapsal: pát kvě 26, 2006 12:32 pm
od Katka
BÁSEŇ
Už vím, co je to báseň
Jen snůška slov co běží po řádku,
když chceš je uslyšet
můžeš je číst,
kolikrát chceš.
Jako pohádku!

Také přidám jednu aktuální ze současnosti.

PříspěvekNapsal: pát kvě 26, 2006 1:00 pm
od master
Koho volit, lidé zlatí?
Dilema - jež stále platí.
Frackové jsou v každé straně.
Máme recept jak jít na ně?
Jedni facky rozdávají,
programem se vychloubají,
druzí zase lžou nám vřele,
Ať jdou všichni do prdele.

KDYŽ SE SEJDOU DVĚ

PříspěvekNapsal: pon kvě 29, 2006 1:21 pm
od daniela
Povídání

Když sejdou se dvě přítelkyně,
padají z úst jim proudy slov,
jako když sypeš rýži z pytlíku.
Zrníčka cinkají na kavárenském stolku

A kolem nich pak začnou vířit světy.
Jeden je sirý, druhý voní květy
a ty dvě tančit duet dokáží,
aniž si jenom trochu překáží.

Ty jejich světy neberou snad konce,
zdálky tam zvučně zaznívají zvonce
a hudba krásná hraje kolkolem,
skřivánek jasně zpívá nad polem.

A když pak jejich zpěvu naplní se čas,
loučí se slibem. „Sejdeme se zas“.
Odchází tiše, každá se svým snem,
hromádky rýže leží pod stolem.


autorka: :arrow: Lohonka

Sedmikráska

PříspěvekNapsal: pon kvě 29, 2006 4:21 pm
od Katka
SEDMIKRÁSKA

Na lukách kvetou sedmikrásky
Já vzpomínám na všechny své lásky.
Ta první byla jak nově otevřená kniha,
Druhá zase barevná jak stuha
Třetí hluboká jak studna
A čtvrtá poslední má láska
Je jemná jako sedmikráska.

POCHVALA!!!

PříspěvekNapsal: pon kvě 29, 2006 4:22 pm
od matýsek
to je krásný...
jedna básnička krásnější než druhá!

PARAFRÁZE NA "NOVÉ ZPĚVY STARÉ ČÍNY"

PříspěvekNapsal: ned črc 02, 2006 9:10 pm
od daniela
OBJEVILA JSEM NA KUDLANCE V REAKCÍCH...
:arrow: :arrow: :arrow: NO ŘEKNĚTE - NENÍ TO KRÁSNÉ?
jen ještě musím zjistit, jak se jmenuje autorka...


Snad humorné by bylo pochopit,
jak v tomto století by verš mohl znít -
na chvíli jej převést do naší doby,
kde není zákaz lásky - je to hobby.

Tak - miláčku, svůj byt seženeme stěží,
tak klidně klepej u našich dveří,
lidé spolu i deset let jen chodí,
a k rodičům si své miláčky vodí,
sousedé mají starost s podnikáním
a co je vedle, nemají ani zdání,
časy se mění, pomyslný budík stále tiká
veřejné mínění zajímá jen politika...
Tak miláčku, přes zeď nemusíš přelézat,
stačí když vyjdeš do dvanáctého patra rád-
sorry ale výtah je kvůli závadě odstaven,
tak potom půjdem někam spolu pěšky ven.

Romantické lilie nebudou se pod nohama bělat...
dnes je romantika spolu něco dělat...
nemusíme jeden druhého ztrácet,
romanticky půjdem spolu na úřad práce,
a pokud nedopadne náš vztah nevinně -
bohužel budeš bydlet u tchýně...

Ale miláčku - tohle ty vlastně všechno víš,
proto nezodpovědnost si raději rozmyslíš,
nemáme to lehké jako v staré Číně,
máme to jenom prostě jiné......
dřívě rodiče hlídali mladé více snad,
dnes mladí musí myslet jako by jim bylo padesát....

pojď miláčku, dáme si Colu a v McDonaldu nějaké menu -
no alespoň se nemusíme bát nájezdu kočovných kmenů...

.

Nechci být tvým volem!

PříspěvekNapsal: úte črc 18, 2006 11:03 am
od master
Kdybych byl čmelákem, ty krásnou květinou,
sedal bych na tebe každičkou vteřinou.
Nosil bych vůni tvou na květy růží,
chránil tě, od rána, před všemi muži.
Kdybych byl kohoutem, ty mojí slepicí,
chodil bych za tebou tou širou ulicí.
Hledal bych drobečky pro mlsný zobáček,
byl bych tvýn ochráncem, tvůj věrný miláček.
Ostatním kouhoutům nedal bych šanci,
na dvoře, na louce, byli by štvanci.
Kdybych byl hřebečkem, ty mojí kobylou,
dělal bych hříbátka jen a jen s mou milou.
Kdybych byl volem, ty pak mou krávou,
zásobil bych tě jen vždy čerstvou trávou.
Kdybych byl volem Tvým a ty mou ženou,
chtěl bych být čmelákem. Toť na pováženou!

PříspěvekNapsal: čtv bře 08, 2007 10:49 pm
od Vodoměrka
Dívám se lidem do duší,
vidím, co sami netuší.
Hledám v nich lásku, naději,
vidím, co vidět nechtějí.
Někdy se koukám přes slzy,
někdy mě pohled omrzí.
Když marně hledám sluníčko,
náznak, stín, jenom maličko.
Paprsek teplý, pohlazení,
sluníčko, které slzy změní.
Dívám se tiše do lidí,
vidím, co sami nevidí.
Dívám se lidem do očí,
a v nich mě někdy zaskočí,
třes slabý jako chvění víček,
odlesk žáru z ohně svíček,
vzpomínky jako perly rosy,
nohaté dívky, chlapci bosí.
Vidím, co sám bych vidět chtěl,
co sám jsem dávno zapomněl.