Slunce,seno a pár kachen.

[boleklolkovity]

jeden můj přítel mi vypravoval,jak pěkně kdysi prožil jako dítě dovolenou poprvé u moře.
Bylo to dávno,asi před dvaceti lety,tehdy ještě existoval svět rozdělený na komunsitický blok a západní svět no a tam zrovna se chystala jet jedna rodinka z typického malého českého města-nikdo neuměl německy ani "ň"natož anglicky a rusky by si mohli promluvit na daném územi jedině mezi sebou-amožna že ani tehdy by si navzajem nerozuměli,neboť znali jen proslulou větu "ja guljaju po parke".
Cestu k moři zvládli v pohodě,vybalit a postavit stan také,uvařit si jídlo rovněž nebylo problém.První den.
Druhý den už bylo třeba zajít do obchodu,ale nebyl kdo by zašel,protože všichni nedočkavci v touze užít si moře byli nemilosrdnému slunci vystaveni napospas celý předchozí den.Tak s etěšili,až si zaplavou a užijí vody,že poněkud zapomněli na slovo úpal.Skoro celá rodina bezmocně leželas obkladyna hlavě ve stanech...jediný člověk nejméně tímto postižený byla jejich matka.proto ji vyslali jako zástupce do obchodu.
v obchodě se domlouvala "rukama nohama"ale ani to nestačilo,místo žádaného kuřete dostala vajíčka a mléko,asi půlhodiny podávané věci neustále vracela a dožadaovala se svého kuřete.
Jedli skoro k večeru,kd yse jim podařilo v jiném obchodě koupit chleba a kuřata konečně také.
Po rozbalení kuřat zjistili,že buď kuře neodpovídá své normální kuřecí velikosti,nebo je to kachna.
To druhé bylo správně.
konečně se najedlia usínali s plnými žaludky.
Další den se šli projít na jinou pláž spolu se známými,na německé nápisy na plážích automaticky mávli rukou.
Po deseti minutách slunění na dece tentokráte již se šátky na hlavách zjistili,že s eocitli na nudistické pláži.
Hlava rodiny,pan otec,byl tehdy ještě veden onou puritánskou výchovou,snažil s emanželku všelijak dostat z pláže pryč ,ale lidé se okolo koukali na dotyčného s podivem a tak,aby nevypadali jako neurvalci,začali přemlouvat syna aby si sundal plavky,ale ten to odmítal,taks eobětoval alespon druhý syn,načež de pobyli stejně jenom hodinu.
Komunikace v obchodech se spolu s ubíhajícími dny vyvíjela dobrým směrem-v obchodě u věděli,v kterém regálku jsou brambory ,takže si dovedli ukázat prstem.
další dny se postupně již rozšořoval slovník všech dotyčných,uměli už tři slova.
Smůla jenom byla,že celou dobu kupivali zmíněné kuřata-kachny-z masa toto slovo mohli říci i bez problémů a tak nikdo z jejich rodiny nechtěl půl následujícího roku kachny ani kuřata vidět.

[manty]

Pamatuju si, jak jsem byla jednou na výletě v Paříži.
Vůbec jsem zrovna nešla nějakými těmi extra uličkami, toulala jsem se spíš po okraji. Až jsem si utahaná sedla na jednu lavičku u nějakého malého parčíku.
A najednou jsem slyšela: "Mili, Mili, pocem, tak slyšíš, Mili, já ti asi budu muset pořádně nařezat, tak zvedneš se už?"
Vzhledem k tomu, že jsem Milena, tak jsem se docela lekla, kdo to na mě v cizí zemi takhle halasí..
A ona to byla nějaká starší paní... Vůbec nevolala na mě, ale na svou zatoulanou číču. Pak jsme si hezky popovídaly ale ještě předtím se od srdce zasmály. Ona taky nečekala, že tam u nich se bude poflakovat nějaká Pražanda.

[Clarissa]

Ziji v USA, v pomerne malem meste, a to jsem si tak jednou vyjela do nedalekeho jeste mensiho mestecka na nakupy. V obchudku s knihami zabrana do cteni najednou slysim, jak dve zeny nedaleko ode mne vedou rozhovor v cestine. Byl to mirny sok, protoze takovou nahodu bych neocekavala, a nejprve jsem poslouchala, zda se nemylim, a az potom je oslovila. I ony byly v soku z toho, v jak malem mestecku v te obrovske Americe se setkaly tri cesky.

Obe damy byly z Chicaga a nejenomze nas tato nahoda spojila daleko od naseho puvodniho domova, ale ony navic znaly moji tchyni a tchana, kteri drive v Chicagu bydleli!

Clarissa