Strašidelný dům.

[boleklolkovity]

Tchán před lety zemřel a tchýně si časem našla manžela-fajn pracovitého a férového chlapa a na to,že měli oba po padesátce,sebrali odvahu a vzali hypotéku na menší domeček na vesnici.
Domeček je útulný a dýchá z něj pohoda a klid,až na jednu věc.......
V noci na půdě vrže podlaha jakoby po ní někdo chodil,kroky směřují poté do ložnice,kde tchýně spí a tam se onen "pan neviditelný"nebo "neviditelná"prochází až do rána.Tchýni to samozřejmě zpočátku budilo,ale postupem času si zvykla a naučila se nebrat na zmíněný jev zřetel.
Když "pan neviditelný"zjistil,že nikoho nezajímá,začal ji hladit po tváři...to už tchýně nemohla nechat bez povšimnutí a začala se o tento jev více zajímat.
Můžete podotknout,zvláště ten,kdo nemá svou tchýni příliš v lásce,že je to vlastně roztomilý příběh,ale opravdu jen do té doby,než se rozhodnete soudružskou návštěvu prodloužit a přespíte tam.
Totéž s eopakuje totiž i u dalších návštěvníků domu.
Tchán díky práci na poli unaven vždy v noci nerušeně spal a tak výklad mé tchýně bral pouze s nadhledem.
Ale!
nedávno si nechal namontovat na venkovní dveře nový zvonek.
V noci "pan neviditelný"pravidelně ve dvě hodiny a ve čtyři k ránu zvonil tak dlouho,dokud tchána neprobudil.
tento jev včetně zvuku jasných kroků v pokojích,posléze spouštění zvuků u hraček,které byly hrající-tento jev trval do doby,.než se vztekle díky nevyspání rozhodl konečně zvonek odmontovat.
Bohužel jeho úmysl se nezdařil.Odmontovaný zvonek zvonil i v chodbě na poliččce,načež byl vyhozen.
Tchán ovládá umění proutkařství,vzali jsem zbytek odvahy při poslední návštěvě a zašli s proutky na půdu...
Tam samozřejmě ukázaly odchylku,překřížily se,tak jako to dělají při nálezu vody.
To místo,kde se to stalo,bylo velice zajímavé,většinu z nás tam začala pobolívat hlava.
začali jsme zjišťovat historii domu...nic zvláštního jsme ale nenašli,snad jen doklad,že kdysi v tomto domě bydlel kněz.
Ale je zvláštní,že vzheledem k tomu,že tam bydlel kněz,při rekonstrukci a předělávání domu našla tchýně ve stodole granát ještě z druhé světové války-byl funkční.
nalezení granátu byl ale spíš případ sám o osbě,jelikož granát byl oblepen nánosy hlíny a tchýně nepoznala,o co se jedná,myslela,že našla pouze kus kamene a tak jej hodila po tchánovi,ať ho uklidí-naštěstí se nic nestalo.
samozřejmě pak přijel pyrotechnik a policie .
problém strašení ale nadále přetrvává a ten kdo to zažívá a na vlstní kůži cítí dotyky "něčeho cizího" s emůže stokráte utěšovat vědeckými poznatky..a přesto ví že něco mezi nebem a zemí prostě existuje.

[Dudla]

Proc se tchyne nepokusi zjistit o koho jde a co po nich chce? Treba kyvadlem. Nebo muze jen pozadat o jeho odeslani a budou mit klid.

[Jasmina]

Moje maminka bydli na vesnici v domku,kde se kdysi zastrelil pan a ten tam chodival takto leta.Po pude,obcas sesel dolu,otevrel si dvere-(nebyl to pruvan,protoze videla i jak stiskl kliku) ale neobtezoval.
Byl bran jako spolubydlici,mamka ho vzdy slusne pozdravila kdyz prisel.
Potom bracha privezl takove "strasitko" -zavesene bambusove tubicky,jenom pro ozdobu jako suvenyr.
Ani nemeli v umyslu ducha vyhnat-a od te doby co to tam visi se duch neprojevuje.
Tak at to pani tchyne zkusi.

[daniela]

nechtěla bys o tom napsat víc?

[Inka]

Měla jsem období, že jsem tyhle příhody doslova a do písmene magicky přitahovala, vždy jsem se úplně náhodou ocitla nedopatřením někde, kde se něco takového dělo. Nebylo to jednou, nejdříve jsem myslela, že nejsem normální já, ale asi to tak mělo být. Vždy pomáhá zjistit historii, kdo by tak asi mohl být. Většinou jsou to duše zemřelých lídí, které prostě neodešly nahoru, nemohou jsou tu na něco navázaní, na dům, jiné lidi, třeba duše silných kuřáků se zdržují v hospodách, na hrázi Světského rybníka v Třeboni je jich mrak(co se utopili), většinou jde o to, aby pochopili, že jsou mrtví a že už tu nemají co dělat. Někdy mají také špatné svědomí, nedokáží si sami něco odpustit, nebo chtějí aby se něco našlo a vysvětlilo. Sama jsem organizovala v několika chalupách takové setkání vlastně z donucení, když jsem se tam nějakým řízením osudu ocitla aniž bych to měla v plánu, nevím proč. Většinou mi ti lidé sami začali vyprávět podobné příběhy tomu Tvému, aniž by mě jakkoliv znali, byli už na pokraji zhroucení z toho strašení. Většinou jsme o tom chvíli diskutovali, abychom zjistli kdo by to tak mohl být, pak jsme si všichni stoupli, jeden nahlas odříkal Otčenáš a nahlas vysvětlil duchovi, že chalupu koupili, mají ji rádi, snaží se jí předělat, aby nespadla, jezdí tam odpočívat, mají ji rádi tak jako on, že chápou, že to bylo jeho, ale že se o to budou dobře starat, protože on už nemůže, on je mrtvý a jeho duše by měla odejít nahoru, protože tam na něj čekají a patří tam, aby se mohl třeba znova narodit a být tady opět. Vše bylo v takové prosebné a mírumilovné náladě, leč vždy tam bylo velice silné pohnutí v atmosféře, bylo to hmatatelné. Všichni se drželi za ruce a Otčenášem se končilo. Vždy to spolehlivě zabralo a již nikdy se to neopakovalo. Zkuste to.

[Inka]

Z duchama není dobré se nějak zbytečně spojovat, oni by měli pochopit, že tu nemají být a měli by odejít nahoru, neměli by se tu dole mezi námi držet, duchy bych sama jinak nikdy nevyvolávala ani je nijak nepokoušela, mohlo by to také končit psychiatrií. Oni už nežijí v realitě. Někdy je tu poutá i nějaké velké provinění, neumí si odpustit, tak je třeba nahlas říct, že jim odpouštíte a že i oni si musí odpustit a až se znovu narodí, tak to můžou napravit, protože s lidmi s kterými jsme se již jednou setkali, se zase setkáme za nějakých okolností a bude nám umožněno to napravit.